Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ideologie démonů

30. 3. 2009

V prvním čísle jsme naše čtenáře seznámili s významným americkým katolickým knězem - exorcistou P. Malachi Martinem a jeho knihou „Ďáblovo rukojmí“ z roku 1976. Dnes z této knihy uvádíme případ intelektuální posedlosti, která byla způsobena panteistickou vizí světa spojenou s učením jezuitského heretického kněze Teilharda de Chardina.

P. Malachi Martin ze svých zkušeností uvádí, že démonické vize týkající se světa a jeho vzniku jsou vysloveně panteistické a naprosto odporují principům Boží tvorby, tak jak je uvedena v biblické knize Genese. Ilustruje to příkladem exorcismu, který je­den kněz prováděl nad jistým významným psychotronikem.

O biblickém pojetí světa tento posedlý podal výsměšnou výpověď, ve které Zem vi­děl jako globus posetý zeměmi a oceány, s městy, domy a jejich obyvateli, pokrytý zele­ní, pískem a zvířaty a zavěšený v atmosféře; a nad ním jakýmsi způsobem Bůh či Ježíš či Nebe byli s každým člověkem spojeni jakoby vlákny. To všechno mu bylo jen k smí­chu, tak dětinské, opovrženíhodné, pověrčivé; posedlý to všechno pojímal jen jako ne­zdařený kosmický žert, který mu k pobavení předvedla nějaká nadřazená inteligence.

Načež se posedlému zjevila nová série obrazů, tentokrát už nezesměšňovaná, ale naopak obklopená souhlasnou svatozáří a doprovázená potleskem.

Touto druhou sérií - viděním světa podle Satana - se démon snažil exorcistu dez­orientovat a pokud možno svést. Satanova vize byla předvedena takto:

„Opět se objevuje globus, se vším, co na něm existuje. S lidmi, se zvířaty, s rost­linstvem, městy, oceány. Ale tentokrát je každá bytost jakoby vložena do organizované­ho systému. Všechno je vzájemně propojeno. Ve skutečnosti nic neodděluje jednu věc od druhé, ale všechno - země, oceán, zvířata, lidé, rostliny - vytváří jediný živý organis­mus, chráněný příkrovem dýchatelné atmosféry. Psychické síly všechno poutají dohromady jako by byly nějakou éterickou krví, proudící v žilách tohoto obrovského organismu. Ten je jakoby bytostí, která se sama vytváří, sama ochraňuje, sama vyvíjí. Jediná bytost - Země jako Matka, jako děloha, jako božstvo, jako hrobka, jako celistvá jednota, chráněná svým vlastním obalem a svou vlastní silou. Toto je právě ono všechno, co vůbec existuje.“

Co je to vlastně?

Nic jiného, než démonem výstižně a názorně předvedené „nové paradigma“, jak jsme o něm právě hovořili. Panteistická ideologie New Age se vším všudy, s teorií Jamese Lovelocka o Zemi - bohyni Gaie, s evolucionismem Teilharda de Chardina. To právě pro tento Chardinův kosmický evolucionismus se nadchl i „hrdina“ jedné z pěti kapitol Matachi Martinovy knihy.

Tento „hrdina“, v knize jmenovaný jako David, byl ve skutečnosti katolickým kně­zem - intelektuálem, který se měl stát profesorem antropologie na jedné katolické uni­verzitě v USA.

Tento David, Teilhard de Chardinův obdivovatel, začal pod vlivem tohoto heretického učitele věřit, že základní učení církve o stvoření světa a člověka, o ráji, o Adamovi a Evě a jejich Pádu a dědičném hříchu se nesrovnávají s „vědeckými danostmi“, tak jak je uzná­vá dnešní antropologie, a nabyl přesvědčení, že Teilhardovy názory je naopak uvádějí do souladu. Ale jak se postupně do nich ponořoval, přihodilo se mu něco velmi podiv­ného. Malachi Martin jeho výpověď shrnul takto:

„Osudnost těchto názorů se projevila hned vzápětí. Tradiční pojetí křesťanského Boha jako Stvořitele přestalo platit, Bůh se jakýmsi tajemným, ale podstatným způso­bem dostával do nitra světa. Ježíš Kristus už přestal být oním Spasitelem přemáhajícím svět a zlo, Bohočlověkem, který vstoupil do lidského světa a jeho dějinám dal nový smy­sl, ale zredukoval se na jakýsi vrcholný bod kosmické evoluce, na jakýsi element ve ves­míru stejně přirozeně přítomný jako třeba aminokyseliny a dovršený evolucí, jakýmsi kosmickým prvkem, který se zrodil před více než pěti miliardami let spolu s heliem a vodíkem prvotního prostoru.“

David - stále ještě jako katolický kněz, začal vyučovat antropologii v souladu s tě­mito moderními a zdánlivě vědeckými názory - a činil to tak přesvědčivě, že ze svých přednášek odstranil jakoukoliv zmínku o tradičním křesťanském učení o stvoření svě­ta a prvotním hříchu.

Brzo však přišlo varování. Jak svým posluchačům přednášel teilhardinismus, byl brzo zachvácen pochybnostmi, když zjistil, jaké negativní účinky toto učení má na po­sluchače, a to zejména na jistého Jonathana, studenta, který byl vzápětí Vysvěcen na kně­ze a který začal tvrdit, „že svátosti jsou jen výrazem přirozené jednoty mezi člověkem a světem, který ho obklopuje“.

David začal být silně znepokojen, vždyť se jednalo o jasně heretický výklad církevní doktríny. Poprvé si tak zřetelně uvědomil, že Teilhardovy ideje, jsou-li domyšleny, „člo­věka vlastně redukují na živočicha a Boha představují jako prosté srdce země a nebes a nekonečného prostoru vesmíru a jeho expandujícími galaxiemi.“

Otec Jonathan však ještě ke všemu opustil církev a založil své vlastní náboženství, které hlásal mezi vznešenými manhattanskými rodinami. Podle jeho učení svět je se všemi lidmi spojen do jediného mystického celku. Ale brzo na něm bylo možno pozoro­vat, že je posedlý zlým duchem, a tak byl přizván David, aby nad ním provedl exorcismus.

Co se však nestalo!

Démon se mu Jonathanovými ústy vysmál a prohlásil, že pokud někdo potřebu­je exorcistu, je to především sám David!

To bylo pro Davida zdrcující zjištění. Po celé týdny se zmítal v hluboké krizi a za­čal přehodnocovat své intelektuální závěry, a to především teorie Teilharda de Chardina, neboť to právě ony postupně vytlačovaly z jeho náboženské doktríny všech­nu úctu a bázeň před Bohem Stvořitelem.

S hrůzou začal zjišťovat, kam ho tyto bludné názory dovedly. Vždyť jeho teologické myšlení se nezastavilo u evoluce, ale dospělo k panteismu: Ježíš a všichni lidé se mu tak stali „bratry“ skal, zvířat, živlů!

Nasál do sebe „vysokou kritiku“ Písma a říkal si, že je směšné věřit všemu, v co věřili autoři Evangelií nebo Skutků apoštolských. Ježíšova smrt se mu jevila už jen ja­ko pouhá slavná událost minulosti; přestala pro něj být stále živým pramenem odpuš­tění, víry, naděje a lásky.

Démon, který mu téměř zničil víru a žil s ním v úzkém vztahu svázanosti, se mu však současně vysmíval a přesvědčoval ho, že kdyby se vrátil k tradiční víře, upadl by zpět do otroctví ducha a vůle.

Teprve po velkém duchovním boji David konečně dospěl k přesvědčení, že prav­dou je pravý opak, a démonovy rady rázně zamítl. Okamžitě pocítil úžasnou úlevu a uvě­domil si velikou Boží milost a opravdovou svobodu. Vše kolem sebe začal vidět novýma očima - už ne jako nekonečný rej seskupujících se molekul a organismů, ale jako obraz nekonečné Boží lásky k člověku.

Jakmile David opět nalezl opravdovou a katolickou víru v Boha a Písma, připra­vil se konečně na výkon exorcismu nad svým bývalým žákem Jonathanem, který se zka­zil jeho přičiněním. Jonathan byl skutečně vysvobozen a i on se vrátil k pravé víře.

 

Jak můžeme uzavřít? Tento dobře zdokumentovaný příklad intelektuální posedlos­ti nám názorně ukazuje, že učení o evoluci je hlavní pomůckou démonů, jak prezentovat důvěřivým lidem heretické vidění světa, naprosto odlišné od biblického pojetí. A je doslova trestuhodné, že dnes se evoluce učí i na církevních školách a katolická nakladatelství vy­dávají knížky, které ji oslavují a do nebes vyzdvihují jezuitského heretika Teilharda de Chardina, jinak „klasika“ NewAge. Vždyť jeho inspirátorem nebyl nikdo jiný než Eduard Schuré (1841-1929), významný theosof, a spolupracovníky bratři Julian a Aldous Huxleyové, s nimiž se stýkal v prozednářském institutu CEPH - Centru pro studium lidské osobnosti v Paříži. A už jsme vícekrát psali, že Julian, biolog, byl poválečným šéfem UNESCA a ši­řitelem ateistického humanismu, a Aldous, autor knihy The Brave New World, byl za­svěcencem lóže Golden Dawn, kterou založil Aleister Crowley, největší satanista všech dob.

 

Podle Le Cep n0 16 2001

-fp-

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář