Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stránka k rozjímání

26. 3. 2009

Ach, jak je pro naše duše, žíznící po nekonečnu, země někdy šedivá! Snažte se nad ni pozvedat, abyste mohli čerpat sílu a život z mých pokladů, živit se jimi a pak je vyzařovat…

Vnitřní život je ustavičným znovuzačínáním; tomu se nepodivujte a nikdy neztrácejte odvahu. Docela jednoduše se navracejte k prameni, kterým jsem Já sám - a pijte! To právě takto se obrodíte a opět se dáte do běhu, do letu. A když takto budete přicházet co nejčastěji, vaše křídla, která na výšinách podpořím, zesílí a budou vás moci nést stále výš ke Mně.

O mé Nádheře, mé Kráse, nedokážete nikdy dost kontemplovat. Rozšiřte svou duši a srdce a přijďte o nich rozjímat. Pojďte, abych vás do sebe uchvátil, abych vás okouzlil, abych vás oživil. Čím více je kontemplace o Mně soustředěná, tím více se jí přivyká a tím více dovádí k odhalování nových obzorů - nepředstavitelných, zářících, úchvat­ných - a to i během vašeho vnějšího zaměstnání.

Ale musíte umět čas od času všechno opustit a vydat se na svatou horu kontemplace… Nechejte se Mnou odvést do nekonečnosti mé Podstaty; kontemplujte Mě, zůstávejte v mé přítomnosti a Já vám bu­du odhalovat neustále nové obzory…

Učení katechismu to říká jasně; zbožná četba také, ale pro většinu to přesto zůstává mrtvou literou, zastavuje se to na povrchu jejich duše, jejich života, a to i u těch nejlepších. Příčinou je často přemíra aktivního života. A pak - všichni nejsou pozváni ke stejnému stupni kontemplace… Ale přesto, kdyby byly duše pozornější, staly by se ni­ternějšími.

Má Nádhera, má Krása uchvacuje duši jen úměrně tomu, jak hluboko proniknou pod povrch, je-li prolomen; pak Já pronikám stá­le hlouběji k dřeni, až k míze… Duše se nechá nakonec zaplavit až do svého nejdůvěrnějšího záhybu…

Zůstávejte ke mně vztaženi jako prázdný pohár. A Já do toho po­háru naleju všechno, co budu chtít! Pohroužím se do vás jako bystři­na do otevřené propasti. Zaplavím vás jako nesmírný oceán: Naplním vás sebou samotným. Bude tak do vás vlita plnost vašeho Boha…

Jak úžasný život může vést duše, která mě vlastní! Vždyť do ní vlévám svou plnost. Samozřejmě konečno nemůže obsáhnout Nekonečno, to je třeba pochopit! Naplněni mou Plností budete jako ře­ka, jejíž vody se rozlévají až po sám okraj břehů: Jaký pokoj v této pl­nosti! To je úplné nasycení, to je nezměnitelné štěstí…

Z publikace Marie Sevray - Divins Appels

přeložila - lp -

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář