Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poselství milosrdné lásky

27. 3. 2009

„Pochopí ti, kteří jednoho dne budou číst tuto čtvrtou knihu, že je příslibem nových nebes a nové země?“ Tak charakterizuje paní Markéta z belgického Chěvremontu poslední díl svých deníkově uspořádaných rozprav s Ježíšem, zabírající časový úsek let 1988 -1995 a na rozdíl od předešlých svazků přímo prostoupený eschatologickými poselstvími o velkém Dni Božího hněvu, očistě a druhém Ježíšově příchodu.

Markéta, narozená v r. 1914 a dnes už 86 létá, pochází z proti­křesťanské rodiny; sama se důkladně obrátila až ve svých 32 letech a od té doby začala vést hluboký duchovní život. Začal k ní hovořit Ježíš, a tak od roku 1965 na popud jejího duchovního vůdce vznikly dnes už čtyři objemné a do mnoha světových jazyků přeložené svazky „Poselství Milosrdné lásky malým duším“. Ježíš zde Markétě podrob­ně vysvětluje cestu malých duší, tak jak ji začala praktikovat sv. Terezička z Lisieux, a Markéta na jeho popud založila dnes už celo­světovou organizaci - Legii malých duší. Zde je aspoň několik úryvků ze čtvrtého svazku:

JEŽÍŠ: Blahopřeji k narozeninám své dcerušky!

Hle, zde jsi, opět znovuzrozena milosti. Rozpomeň se, co ti tvá matka vyprávěla o svých bolestech, když tě rodila k životu, který tě oče­kával. Malé děťátko, ležící ve sklepě na hromadě uhlí. To byla ona ko­lébka určená malé květince, aby byla skryta před nepřáteli, kteří pře­padli tvou zem (v r. 1914 za 1. světové války). Tvůj úděl byl už tehdy zapsán v Nebesích.

Skláněli jsme se s mou Matkou, obklopeni Anděly, nad kolébkou, kde jsi odpočívala. Hleděli jsme na tebe s láskou. Tvůj život byl už za­psán, ano zapsán Láskou a pro ni.

Tvá matka tě porodila ve velkých bolestech, které byly předzna­menáním jiných bolestí, ale také radosti. Rozlehl se velký výkřik bo­lestné^ lásky. Byla jsi zde! Tak maličká!

Řekl jsem: toto je dítě mé volby. Malá duše se narodila, a v Nebesích zaznělo radostné Aleluja.

Bezvýhradný dar pro Mne a pro duše.

Výročí jednoho namáhavého narození, ale to už jsem pro tebe při­pravoval jiná narození v bolestném rození milionů duší. Záchrana du­ší stojí mnoho a tvé mateřství touhy po oběti se o tom přesvědčilo.

A tak tvůj život zde dole je a bude jediným dlouhým výkřikem lás­ky při rozeních, pro tvou lidskou přirozenost mnohdy tak bolestných.

Radost dávat život prostřednictvím Toho, který je Životem, pro­střednictvím mnoha následných porodů (21. června 1993).

JEŽÍŠ: Božské Dítě nežádá po maličkých hrdinné úsilí, ale hned je učí lásce, která je šťastná i z toho mála, které mu mohou vůbec dát.

Sepjaté ručky, nevinné oči obrácené k nebesům, úsměv pro Ježíše, malá a pokorná modlitba. To je začátek výstupu k něčemu vyššímu: příprava na náročnější skutečnost, dosud však skrytou, aby neděsila.

V duších maličkých už existují zázraky milosti a Božské Dítě je chce právě takové, poučuje je, opracovává a vede ke svatosti.

A maličcí, jež krása jejich učitele lásky učinila vnímavějšími, jdou společně s ním od objevu k objevu. Tak je malá duše narozena a schop­ná konečně se přiblížit ke Kristu na kříži. Výchova k dětství se blíží ke konci. To je setkání s milosrdnou Láskou. Důvěra a naděje se stávají denním chlebem, často ochuceným hořkými bylinami, které posilují. Je to chléb silných (15. května 1993).

JEŽÍŠ: Přál jsem si dotvořit člověka poznáním božské lásky, a na­konec dát za něho svůj vlastní život, ale člověk neporozuměl a nepřijal mě. Ale Já jsem přesto nikdy tolik nemiloval tento nešťastný a bezbož­ný svět, běžící do záhuby s neuvěřitelnou lehkomyslností.

Dosud nikdy jsem nebyl tak málo a tak špatně milován jako v té­to chvíli. Člověk mě odsouvá do zapomenutí, kde skutečnost víry je po­tlačována.

A proto ti říkám, věř, že tvá láskaje lahodným nápojem, která ob­čerstvuje mé opomíjené Srdce…

Je mi tak milé, že jsi zde! Čas velké zkoušky se přibližuje.

V duších už tento čas začal a na svět přichází očista. Čím budeš menší, mé drahé dítě, tím bude pro tebe spoluvykupitelská bolest lehčí.

Chci tvoji naději. Chci důkaz tvé důvěry ve Mne. Věř ve Mne! Věř v Mou lásku k tobě! Přicházejte ke Mně s dušemi ve Mně sjednocený­mi. Jsi mé malé dílo v dimenzích světa (10. května 1993).

MARKÉTA: Takový ubožák jako jsem já! Co jsem vykonala, že jsem se stala předmětem zalíbení tvého Milosrdenství, můj Bože?

JEŽÍŠ: Milosrdenství od tebe oddaluje všechnu úzkost a zbyteč­nou obavu. Půjde se dále po scestí, a to stále hlouběji. Jednoho dne, ne­podobného ostatním, se úsvit pozvedne nad strašlivou bouří, která zni­čí plevel, přimíchanou k dobrému zrnu.

Po těchto pohromách klasy, zbavené nebezpečí, že budou zadušeny zlem, dozrají na slunci lásky, a mnoho malých květinek, pro svou drob­nost uniknuvších utrpení, se bude kolébat v něžném dechu lehounkého vánku. Na mém pročištěném poli se pozvedne píseň lásky. Tato píseň se stane činnou milostí a bude doprovázena melodickými hlasy přicháze­jícími z Nebes. A všichni budou zpívat Aleluja triumfující Boží Lásce.

MARKÉTA: Kam až dohlédnu, všude vidím nesmírnou rozlohu zralých klasů… Bude to tak, protože velký počet bude zachráněn?

JEŽÍŠ: Pro mnohé duše bude kříž těžký a svou váhou je rozdrtí.

Zato svým maličkým ho velmi nadlehčím, neboť se rozpomenu na je­jich věrnost; nicméně toho, aby ho nesli, je zprostit nebudu moci. Ale kříž bude sladký pro ty, kteří zůstanou až do konce věrnými posly mé lásky. Zdesateronásobí jejich sílu a touhu zachraňovat duše.

Mé dítě, neobávej se to napsat, neboť tak to opět připojuješ k mé­mu Zákonu a jeho prorokům. Budete jednat skrze Mne a se Mnou a s mou Matkou povedete ostatní a budete povzbuzovat ty, kteří budou pochybovat a zůstanou hluší a slepí. V té chvíli budete mým zásahem do jejich života...

Pravím vám, že vám budou říkat: „Kristus je tam nebo tam.“ Nechoďte tam, neboť nikdo nezná dne ani hodiny, ale buďte bdělí a pevní, protože můj Den přijde (7. července 1992).

JEŽÍŠ: Může se zdát, že v tomto světě mé poslání selhalo. Není to­mu tak. Lidé se sice mezi sebou vzájemně pojídají, ale mým posláním je příprava na Otcovu a Synovu slávu, prostřednictvím Ducha Svatého. Každá duše je zkoumána, zda je dobrá - nebo zlá. A já jedny od druhých odděluji.

Hodina žní udeřila a můj návrat se stále více přibližuje. Přijdu pročistit své pole, spálit plevel, zabraňující mu, aby dalo co největší úrodu, kterou Otec vyhradil svým věrným.

A Já, naplněn láskou, přijdu hledat své maličké. Ale nesněte o ne­skutečném. Opakuji -přijdu ve slávě zachránit to, co ještě může být za­chráněno…

Se mnou se vrátí triumfálně po mém boku moje Matka, protože se vždycky se mnou o všechno podílela…

Nová země, nová Nebesa se otevřou současně s návratem lidských vědomí k dobru, a to bude Éra pokoje a radosti… Zlo bude poraženo, utr­pení učiní místo nádheře blahoslavenství v srdcích, opět sjednocených.

Co jsi napsala, se uskuteční, tak jak jsem to řekl. Zavři své srdce před tím, co nejsem Já. Nezapomeň, že odbojní andělé jsou u díla. Předpověděl jsem to pro všechny časy. Buďte na stráži, protože vlci se pokryli beránčím rouchem, aby oklamali věrné Boží děti (8. září 1992).

JEŽÍŠ: V posledních časech rozkvetou květiny lásky. Budou se úžasně množit. Způsobím, že budou plodné, a tak se z nich zrodí Život, který nekončí.

Budu se v nich manifestovat, porodí a stanou se otci a matkami nové generace, která se ohlašuje. Bolestný porod se změní v hlubokou radost. Bude, co dosud nikdy nebylo.

Duchovní snoubenci jsou už nositeli dobrého semene. Jsou proza­tím výjimkou, ale prostřednictvím četných porodů se rozrostou v celou legii a jejich děti budou mou slávou.

Novým městem, odkud to, co zůstane z dnešního světa, bude na­vždy vyobcováno, a kde povládne láska: zemí zaslíbenou!

Ukazuji ti obraz světa zítřka, ale před tvou slabostí skrývám, čím bude třeba projít, aby se tam dospělo.

Zpívejte svou radost, neboť protivenství, která se už jasněji rýsují, vás nezasáhnou…

Hodně se modlete, aby časy, které přicházejí, byly zkráceny a nut­ná očista omezena (27. února 1993).

JEŽÍŠ: Modli se za všechny děti světa, nevinné oběti zla. Modli se a praktikuj modlitbu před onou osudnou hodinou! Modli se, aby se má ruka, která se stala tak těžkou, nechala podepřít slabostí lásky mé něž­né Matky.

Modli se k mé i tvé Matce, k té, která je Matkou všech lidí. Pohleď na příliv a odliv mého Hněvu, prosívaného Láskou mé sladké Matky. To on zabraňuje příchodu mé Spravedlnosti, a tak má láska k ní ne­může vůči ní uplatňovat násilí a oponovat jí odmítnutím.

Ale jestliže Maminka bdí, Syn dohlíží. Na co? Snad na okamžik nepozornosti její mateřské něhy?

Nicméně naléhám, neboť chci přijít, abych světu dal poznat ten největší strach, jaký kdy měl.

Ale naléhání mé Matky jde přede mnou. A přece Matka, navzdory poslušnosti svého Dítěte, nebude moci jeho hněv stále zadržovat.

Modli se, modlete se, aby její mateřské Srdce bylo ušetřeno onoho strašného dne, který ji rozechvívá, neboť ona vás nepřestává milovat.

Až onen Den přijde, budete úpět hrůzou, ale pro ni ukrátím svou Spravedlnost, která dopadne na ukrutnost, vládnoucí v těch časech bo­lesti. Utěším svou sladkou Matku a dám zazářit v nebesích paprskům naděje, slunci lásky, které už po tolik let podřimuje. Vzbudím tuto krásnou hvězdu, a ona se rozzáří v celé své nádheře. A tak budou vra­žedné stíny rozptýleny.

A vy všichni uvidíte po mém boku sladký úsměv mé Matky, úsměv perlící se ještě slzami, prolitými při příchodu jejího Syna na svět, kte­rý si konečně po zaslouženém potrestání podmaní.

Snad s ní zapláču nad bláznovstvím neposlušných?

Neboť, žel, zde budou i takoví (16. května 1995).

 

Přeložila -lp-

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář