Jdi na obsah Jdi na menu
 


V říši desinformací

9. 3. 2009

V roce 1999 vyšla ve Francii pozoruhodná kniha „Petite histoire de la désinformation“ - „Malé dějiny desinformace“ od známého francouzského romanopisce ruského původu Vladimíra Volkoffa. Autor v ní uvádí dějinné pří­klady různých strategických lstí a klamů, počínaje trójským koněm a konče špionážními mystifikacemi za studené války, ale hlavně se rozepisuje o dnešní situ­aci, kdy desinformace je významnou zbrániv rukou mocných. Právě z této části vol­ně přebíráme některé poznatky, aby si naši čtenáři mohli učinit objektivnější názor na současnou ohlupující masmediální diktaturu.

 

ZNEUŽITÍ OBRAZU

Když někdo v minulosti řekl, že to a to je pravda, protože to sám viděl na vlastní oči, je to docela jiné svědectví, než když totéž někdo řekne dnes. Místo skutečně odpozorovaného zážitku dnes totiž nastupuje jeho údajný obraz, který nicméně skýtá manipulaci a desinformaci obrovské možnosti:

1.   Divák už dnes nerozlišuje, co viděl na vlastní oči a co viděl pouze sděleno prostřednictvím obrazu - na plakátu, v časopise, ale zejména v te­levizi. Tak je ovšem možno skutečnou událost zastřít jinou interpretací, anebo dokonce k její interpretaci použít podvrženého dokumentu. Jeden příklad za všechny: Srbové byli obviněni z barbarského zničení Dubrovníku - zatímco ve skutečnosti tento „středověký skvost Jadranu“ vál­kou vůbec dotčen nebyl, jak se o tom může přesvědčit každý turista, ale příslušné záběry byly převzaty z bojů o Vukovar. A tak divák sice „viděl“, ale ve skutečnosti byl mystifikován.

2.   Obrazy, obzvláště ony promítané, jsou schopny vzbudit daleko moc­nější emoce než pouhé čtené slovo. Přečteme-li si v novinách, že „dítě leželo v krvi“, není to totéž, je-li nám tato scéna ukázána v tele­vizi.

3.   Obraz svou vlastní podstatou skýtá nejrůznější možnosti k manipu­laci už svým samotným výběrem, zarámováním, úhlem záběru, délkou zá­běru; obratný kameraman z vás podle potřeby dokáže udělat hrdinu - ane­bo padoucha.

4.   Obraz daleko snadněji promlouvá k masám. Článek musíme číst, obraz - ať plakát či televizní záběr - spatříme bez námahy okamžitě.

5.   Ale to není zdaleka vše. Dnes kybernetika umožňuje desinformovat prostřednictvím obrazu prakticky neomezeně. To už v roce 1995 konsta­tovala francouzská Fondace pro studium obrazu v publikaci „Manipulace obra­zu a zvuku“: „Od nynějška je možné prostřednictvím obrazů a zvuku vytvá­řet skutečnost, jakou si přejeme. K vytvoření obrazu bylo včera zapotřebí kamery, která stále ještě respektovala realitu. Dnes patřičně přizpůsobený ordinátor je schopen uměle vytvořit virtuální obraz, na opravdové skuteč­nosti zcela nezávislý.“ Tak pravdu nahradila „virtuální realita“.

 

INFORMAČNÍ REVOLUCE

Desinformaci, a tedy úmyslně šířené nesprávné informaci, se od­jakživa říkalo lež či pomluva, a není žádným tajemstvím, že lidé se touto nectností často proviňovali. Lež jako taková však na celkovém životě spo­lečenských vrstev, národů, zemí nic nezměnila. Událost jednou byla udá­lostí a určovala běh dějin, a pokud se v minulosti dezinformace používalo, např. z vojensko-strategických důvodů, pak se to odehrávalo v omezeném prostoru a na krátkou dobu, neboť pravda se beztak brzo vynořila na povrch. Ne nadarmo se říkávalo, že lež má krátké nohy.

Dnes, ve věku vlády masmédií a rozvinuté informační technologie, je tomu docela jinak. Praktický dosah už nemá určitý čin, fakt, událost, ale je­ho interpretace, která je následně o něm rozšířena, případně naopak pod­le potřeby potlačena.

Je to zajisté úplná revoluce, neboť nám svět ukazuje docela jinak, než skutečně vypadá. Američan David Bouden ji nazval příznačně „Information Domination“ - informační nadvládou, protože je možno ovládnout určité prostředí ovládnutím informací o něm.

Díky informační technologii lze tedy v našem světě vše proměnit v in­formaci, což velmi brzo pochopili Američané, a proto se svými evropskými pomocníky budují svou „Global information structure“, která má pokrýt celý svět svou pavouci sítí ordinátorů, telefonů, faxů, televize, komunikačních satelitů a je samozřejmě vybavena dokonalou špionážní a odposloucháva­cí technikou.

Tato síť do sebe nasává nepředstavitelné množství informací všeho druhu - veřejných, podnikových i soukromých, umožňuje jejich bleskovou výměnu po celém světě, ale i jejich třídění a případné další zpracování - cenzuru, ovlivňování, manipulaci.

 

KONEC SOUKROMÍ

Už v publikaci Zápas o Nový svět jsem citoval slova počítačového génia Billa Gatese o tom, že „lidé si často vůbec neuvědomují, jak velký objem informací o nich může kdokoliv bez obtíží získat. Dnes je možnost mocného zásahu do soukromí reálná. Nová technika umožňuje sbírat, třídit a dále šířit informace, které jsou často velmi důvěrné… Dnes, kdy jsou na vzestu­pu počítačové databáze a Internet, je stále jednodušší získat vyčerpávající obraz o komkoliv. Dokonce se na to specializují různé firmy.“

Téměř neomezenou informační, ale i desinformační moc různí od­borníci přičítají v budoucnu Internetu, jehož síť se urychleně buduje po ce­lém světě (jen u nás ke konci roku 2000 bylo už instalováno přes milion 700 tisíc zařízení). Významný odborník Thierry Regnier o tom napsal:

„Ovládnout kanály sdělující informace, rozšiřovat co nejvíce svých vlastních, např. firemních, ekonomických, bankovnických hledisek a vnu­covat je ostatním účastníkům sítě, neustále využívat metody k šíření vlast­ního pojetí informací, to jsou prvky, které zasahují, aby ovládly jedno z nej­větších divadel války informací: Internet.“

Mimochodem: Ne nadarmo je Internet vhodně nazýván „World Wide Web“ -“Světová pavouci síť“. Ona tři počáteční WWW, která najdeme na té­měř každé internetové adrese, jsou nicméně velmi výmluvná, přizveme-li si na pomoc hebrejskou abecedu: W- tzv. waw je v pořadí jejím šestým pís­menem a současně má i číselnou hodnotu 6. Tak se velmi rychle dosta­nete k našemu známému číslu 666 - a samotný Internet se nám začne jevit jako dobře zakamuflované čertovo kopýtko.

 

DESINFORMACE JAKO ZBRAŇ

Jednou stránkou věci je skutečnost, že dnes je člověk, zejména politik a veřejně činná osobnost, stále více zbavován svého soukromí, a tak je pod­le potřeby obnažován, vystavován nátlaku a líčen v takovém světle, jak to právě potřebují mocní tohoto světa.

Druhá stránka věci je ještě vážnější, neboť má dosah celospolečenský: Všechny tyto znalosti totiž mohou být zneužity k vedení „informační války“ proti určitému národu, zemi, vlivné skupině. Američané dokonce vypra­covali důkladnou strategii tohoto boje, jehož tři základní pravidla lze shr­nout takto:

1.   Je třeba získat pravdivou informaci.

2.   Je třeba učinit opatření, aby protivník k ní neměl přístup.

3.   Získanou informaci je pak možno upravit podle potřeby a masmediálně rozšířit.

Takto je uměle vytvořena nová skutečnost, na pravdivé události nezá­vislá. Z čehož vyplývá, že této strategie lze velmi vhodně využít jako důleži­té zbraně zejména při uskutečňování světovládných globalistických záměrů.

V příslušných světových masmediálních kampaních proti „neposluš­ným zemím“, tak jak jsme toho byli nedávno svědky např. proti Jugoslávii, se pak tato strategie dá rozvinout např. takto:

1.   Proti oběti jsou vznesena obvinění z ohavných činů, jichž se údajně dopustila.

2.   Domnělé zločiny jsou co nejvíce nafukovány.

3.   Následuje diabolizace protivníka a ukáže se jeho „nelidská tvář“.

4.   Tak je postupně situace vybičována až k dilematu: „Kdo není s ná­mi, je proti nám.“ Je vyvolána masmediální hysterie, jejímž cílem je zdů­vodnit připravovanou nezákonnou intervenci.

5.   Situace konečně vyvrcholí vykonáním „svaté povinnosti“ - ve jménu fiktivní „demokracie“zničit suverénní stát.

V Srbsku to skončilo 300 nálety NATO, ačkoliv žádná ze zemí NATO nebyla se Srbskem ve válečném stavu.

Leckterý čtenář se asi nad tím zamyslí a otáže se: „Jak je toto vůbec možné?“

Je to možné. A jsme za to odpovědni všichni. Toto všechno se může dít, proto­že lidé už přestali mít své vlastní mínění, přesvědčení. Už nemají ani opravdovou víru, ani zákony. Žijí povrchně konzumním životem, sobecky uzavřeni do sebe. Jen tak může desinformace zvítězit. Pouze zaplňuje prostor, který jí byl uvolněn.

Jak se tomu bránit? Docela prostě. Užívat svého vlastního rozumu a nedat se balamutit. Pak vždycky najdeme pevný bod ke správné orientaci. Protože hodnoty pravdy, práva a spravedlnosti jsou vždycky zde. Ale bez hledání je nenajdeme.

-fp-

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář