Jdi na obsah Jdi na menu
 


Potopa a demografie

27. 5. 2009

Je neuvěřitelné pomyšlení, že dnešní historickou geologii, na kterou po celém světě přísahají statisíce odborníků a o které existuje ne­představitelně rozsáhlá literatura, nepřipouštějící ani zmínkou mož­nost jiného výkladu, založil amatér - právník Charles Lyell na základě zcela povrchních a v podstatě neodborných, protože vědecky nezdůvodněných pozorování.

Nicméně Lyell a jeho následovníci dosáhli svého cíle: Teorií o po­stupném usazování jednotlivých geologických vrstev v průběhu milionů let, bez ovlivňování nějakými pozemskými katastrofami, byla zdánlivě „vyvrácena“ možnost, že by naše Země byla v minulosti postižena něja­kým obrovským kataklysmatem - onou biblickou Potopou.

Jenomže dnes už víme, že tato tzv. uniformní teorie, povýšená me­zitím na pravdu, má povážlivé trhliny, jak jsme už o tom hovořili v prvním čísle. Naopak na Zemi najdeme mnoho svědectví, že tato teorie je myl­ná a že v dávné minulosti k celosvětové Potopě skutečně došlo. Stručně je shrňme:

1.     O tom svědčí především poměrně tlusté vrstvy naplavenin všude po světě, a to i ve výšce hor a velehor. Už jsme konstatovali, že tyto naplaveniny ve skutečnosti mohly vzniknout velmi rychle, třeba za několik dnů nebo týdnů, a oproti tomu stěží si můžeme představit světová moře, jak vystupují do výše velehor - a opět ustupují, vystupují, ustupují atd.

2.     Rovněž jsme už hovořili o tom, že zkameněliny nemohly vznik­nout na dnech moří, protože se tak v přírodě neděje. Mohly vzniknout jen rychlým zasypáním, které zamezilo přístup kyslíku způsobujícího proces hniloby. Jen rychlým zasypáním lze vysvětlit, že se nám jako zkameněli­ny zachovaly např. motýlí kukly, ovoce, těla měkkýšů, trus ještěrů a do­ konce ještěrky i s očima!

3.     O náhlé katastrofě svědčí i to, že mnoho živočichů, např. ryb, by­lo nalezeno v situaci zastižení „na útěku“, při němž byli násilně zasypáni; existují podivuhodné zkameněliny ryb právě požírajících menší rybku. To svědčí o velmi rychlé katastrofě, vždyť ryba patří k nejhbitějším zvířatům.

4.     Jedině všesvětová katastrofa nám podá pravdivé vysvětlení, proč celý svět je obrovským pohřebištěm nesčetných zkamenělých živočichů a rostlin. A i ona skutečnost že tito živočichové jsou jakoby „usazeni“ v jednotlivých vrstvách podle evolučního schématu vývoje druhů, svědčí o tom, že první přívalové vody spláchly především ty nejméně pohyblivé tvory - prvoky, plže, mlže, červy a „usadily“ je v nejnižší naplavené vrst­vě, v oněch našich „prvohorách“, zatímco pohyblivější tvorové se proza­tím zachránili útěkem, byli však na něm dostiženi dalšími přívalovými vlnami - a i oni dle své pohyblivosti „usazeni“ v příslušných vrstvách. Až by­li pohromou dostiženi i ti nejpohyblivější savci a uloženi nejvýše - v oné třetihorní éře savců. A nakonec byla řada i na člověku.

5.     Mimoto se jeví jako pravděpodobné, že celosvětová Potopa byla doprovázena všeobecnou geologickou katastrofou - rozsáhlou sopečnou činností, při níž došlo i k rozpojení původní jediné pevniny Pangey do dnešních světadílů, jak to připouštějí moderní geologové, kladoucí však toto rozdělení do dávné minulosti. Kreacionističtí vědci, např. Francouz F. Crombette, však předpokládají, že k tomuto rozpojení došlo až během Potopy, a to až k jejímu závěru, o čemž svědčí stejný ráz naplavenin na­př. na západním pobřeží Afriky a východním pobřeží Ameriky.

 

Ale pak je zde víc než přesvědčivý důvod demografický, se kterým např. přišli francouzští kreacionisté institutu CESHE. V této věci však nej­prve zrekapitulujme, co nám o historickém vývoji populace říkají oficiální, o teorii evoluce se opírající demografové:

Tak např. známý francouzský demograf Jacques Valin nám předklá­dá tento scénář: Před 500 000 lety se objevil Homo Sapiens, jehož počet dosáhl 1 milion osob. Za téměř celou tuto dobu, až do roku 10.000 př. Kr., tj. za 490 tisíc let, se tento počet pouze zpětinásobil a údajně dosáhl pou­hých 5 milionů obyvatel. Roční přírůstky by tak činily pouze 0,003 %, za­tímco např. dnes činí 1,5 %. Pak se údajně lidstvo začalo rozmnožovat rychleji, takže v roce 3.000 př. Kr. dosáhlo 150 milionů (při ročním pří­růstku 0,23 %).

Ale potom, aby se demografové dostali do relace s dnešními 6 mili­ardami lidí, po 3000 let lidstvo demograficky opět stagnovalo, takže v ro­ce „0“ činil jeho počet 252 milionů, ale v roce 1340 po Kr. už 442 milionů, tedy téměř dvojnásobek, načež se roční přírůstky zvyšovaly (od r. 1400 už jsou k dispozici celkem spolehlivé odhady), takže k roku 1850 nás už byla jedna miliarda a 170 milionů (při ročním přírůstku 0,53 %, v roce 1950 2,5 miliardy (při ročním přírůstku 0,89 %), a konečně v roce 2000 oněch 6 miliard (při ročním přírůstku 1,5 %).

Základní chybou těchto evolucionistických předpokladů je mylná úvaha, že obyvatelstvo Země se vlastně nerozmnožovalo, protože i kdy­by se do výpočtů dosadily byť i jen zcela nepatrné míry ročních přírůstků, dosáhl by dnes počet obyvatel na Zemi nepředstavitelně vysokých, vpravdě astronomických hodnot.

Jenomže demografický růst se řídí podle svých vlastních - a dá se ří­ci, že neúprosných matematických zákonů.

Ilustrujme si to názorným příkladem demografického vývoje v Německu: Víme, že v roce 1816 zde žilo asi 22 milionů 377 tisíc oby­vatel a že na tomtéž území v roce 1970 žilo téměř 78 milionů obyvatel. Z toho vyplývá, že přestože došlo k velkým ztrátám obyvatel za obou svě­tových válek, průměrný roční přírůstek nicméně činil 0,812 %. A teď si představme, že by na počátku v Německu existoval jediný původní pár: tohoto počtu obyvatel by bylo dosaženo už zhruba za 2 tisíce let - a při polovičních přírůstcích za 4 tisíce let.

Evolucionisté, nevěřící v celosvětové kataklysma Potopy, nemohou uvést žádný důvod, proč by tyto vztahy demografického vývoje neměly platit pro celou Zem a proč by se mělo předpokládat, že by její obyvatel­stvo žilo po stovky tisíc let ve stavu praktické neplodnosti.

To nás opravňuje uzavřít, že historické rekonstrukce demografické­ho vývoje obyvatel podle evolucionistů jsou pouhou, ničím nepodloženou iluzí.

 

Teď oproti tomu obraťme svou pozornost k demografickým projekcím obyvatel, tak jak je provedli kreacionisté, např. pracovníci CESHE. Tito vědci vycházejí z předpokladu, že v roce 2.148 př. Kr., jak je tradičně uvá­děno (viz Vulgáta), došlo k celosvětovému kataklysmatu Potopy a své vý­počty vztahují k tomuto datu, při iniciálním počtu 8 přeživších osob Noemovy rodiny (podle biblického svědectví), a plynule se napojují na rok 1 400, tedy na dobu, od kdy už jsou počty obyvatel známy.

Pro větší názornost francouzští pracovníci vyjádřili uplynulé časové období prostřednictvím „generací“, přičemž předpokládali, že na století připadnou v průměru vždy 3 generace. Průměrné míry přírůstků obyvatel odhadli v relaci ke známým mírám od r. 1400 a provedli vlastní výpočet podle známé rovnice:

 

počet obyvatel = 8 . qn

 

kde „q“je míra přírůstku za 1 generaci (33,3 let) a „n“ je počet generací od Potopy. Příslušné hodnoty jsou přehledně vyjádřeny na této tabulce:

 

Datum

Počet obyvatel na Zemi v milionech

Počet generací od Potopy

Průměrná míra přírůstku obyvatel

- 2.348 př. Kr.

0,000008

0

-

- 1.400 př. Kr.

374

112,41

1,170

1.650 po Kr.

470

119,91

1,161

1.850

1.091

125,91

1,160

1.975

3.967

129,66

1,167

2.000

(6.129)

130,41

1,170

Podle CESHE 1986

 

Vidíme, že i když výpočty byly provedeny před 15 lety, hodnoty k ro­ku 2000 ve výši 6 miliard obyvatel jsou skutečné.

A protože jde o vztahy dané exponenciální proměnnou, demografic­ký vývoj je daleko citlivější na uběhlý čas „n“ (v exponentu) než na vlast­ní míry přírůstků, třebas přechodně snižované válkami, epidemiemi, hla­domorem.

Z čehož nezbytně vyvodíme, že zvýšíme-li či snížíme míry přírůstků za uplynulé období od Potopy, zůstáváme stále v řádu reality, pravděpo­dobnosti. Zato dosadíme-li do výpočtu delší čas, dospíváme k absurdně vysokým hodnotám. Pouhý posun nazpět o další 3 tisíce let (tj. do roku 5.348 př. Kr.), nás dovede místo k dnešním 6 miliardám k cca miliónkrát větším hodnotám, a tedy k hodnotám zcela mimo rámec reality.

 

Co z toho všeho plyne?

Růst počtu obyvatel na Zemi má svoje matematické zákony a ty jednoznačně ukazují, že teorie evolucionistů, podle kterých lidstvo jako druh Homo Sapiens už zde existuje 500 tisíc let, je nemyslitel­ná, protože Země by byla už za pouhých 6-8 tisíc let naprosto pře­lidněna. Oproti tomu dnešní stav 6 miliard obyvatel zcela přirozeně odpovídá vývoji obyvatel od iniciálního stavu původních osmi lidí před cca 4,5 tisíci lety.

-fp-

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář