Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta Světla

9. 3. 2009

„Čti Filiolu, velmi ti to prospěje“, řekl Ježíš v roce 1992 Markétě z belgického Chévremontu. O Markétě jsme hovořili v minulém čísle, dnes našim čtenářům poprvé představíme Filiolu, vlastně Markétinu bezprostřední předchůdkyni. I Filiola se tématicky přiřazuje do okru­hu malých duší: je to celá duchovní štafeta, počínající Terezičkou z Lisieux a pokračující Marií Andělou z Arrasu, Filiolou a Markétou z Belgie až k Lucii z Francie.

Filiola, vlastním jménem Marie Octavie Mastisová (1888-1976), se narodila v ateistické rodině a sama konvertovala teprve ve svých 42 letech při náhodném vstupu do kostela, kde ji zaujal obraz Ježíše, odhalujícího své Srdce Markétě Marii Alacoque, jíž vděčíme za rozší­ření kultu jeho Božského Srdce. Filiola o té rozhodující chvíli svého ži­vota později vypověděla:

„Tehdy jsem si ve svém srdci řekla, že bych chtěla milovat jako svatá Markéta Marie. V témže okamžiku Ježíš zasáhl mé srdce a da­roval mi svou lásku… Mně, která jsem odjakživa hledala pravou lás­ku, aniž jsem ji kdy v lidských srdcích nalezla!“ (18. 4. 1975).

O pět let později Ježíš z paní Mastisové učinil svou důvěrnici a zejména v posledních pěti letech jejího dlouhého života (zesnula v 88 letech) jí svěřil četná poselství, jakož i vidění trestů, jež stihnou ne­věrné lidstvo. Oslovoval ji zpravidla latinsky „Filiolo“ - „dceruško“.

Filiola se stala členkou třetího řádu sv. Františka, a teprve na sklonku života začala, na příkaz svého duchovního vůdce psát du­chovní deník svých rozhovorů s Ježíšem, podobně jako to mezitím za­čala činit i Markéta z Belgie. Výbor z tohoto deníku byl poprvé vydán nakladatelstvím Pierre Téqui v roce 1975, krátce před její smrtí, pod názvem Cesta světla. Zde je z něho několik úryvků:

FILIOLA.: „Ježíši, zabraň už tomuto pohoršení, těmto ztrátám na duších. Osvoboď nás od falešného ducha, který toto všechno způsobuje!“

JEŽÍŠ: „Má dceruško, ještě krátký čas…“ (5. 10. 1972)

FILIOLA: „Všechno kolem Boha děláme složité, stále hledáme. A tak jak hledáme, ztrácíme sami sebe. Ale jak je naopak zapotřebí ná­sledovat Ježíše! Chceme být většími než On. Pro velké duchy, vědce je On příliš malým!

Ale kým je člověk-stvoření bez Ježíše Krista1? Pouhým domem bez pána, obětí zmítanou ve větru, napospas všem lidským bouřím, ale i peklu.“ (7. 12. 1972)

JEŽÍŠ: „Má dceruško, zahrávají si s mou láskou, s mým Srdcem, s mým Slovem, s mými požadavky, s mými výstrahami. Piš, má dcero, je to velmi vážné, pohleď.“

FILIOLA: „Můj Ježíši, církev mi připadá jako světlo, které nechá­vají dohasínat, oni, kterým Bůh dal do rukou všechno. Odnímají du­ším opravdový život. Dopouštějí, aby církev trpěla duchem nepořádku, který rozděluje srdce a duchy a který způsobuje, že ztrácíme pravou ví­ru a nejsme už schopni ji znovu najít! Dusí hlas Ducha Svatého - z lid­ského strachu, ze zbabělosti před nepřítelem, zlem, posměchem. Dávají zlu volný průchod. Ze zbabělých obav zamlčují výstrahy přicházející shora… Och, jak je to vážné!“

JEŽÍŠ: „Má dceruško, ty zůstaň spojena s mým Srdcem. S ním se modli, spojena s ním trp, z lásky k němu bojuj.“ (26. 2. 1973)

FILIOLA: „Ježíši, kéž by tvou církev vzala do svých rukou celá Nebesa, vždyť je to tak hrozné! Ale co dělat?“

JEŽÍŠ: „Má dceruško, piš: Je třeba, aby se pozvedla armáda mých věrných a pustila se do boje se Zlem, které se v mé církvi usadilo. Chci, aby v církvi zavládl můj Duch. Žádám své věrné, aby bojovali proti Zlu, proti Satanovi. Je třeba, aby má výzva byla slyšena.“

FILIOLA: „Můj Ježíši, jakým způsobem však vypudíš z církve své nepřátele, kteří se v ní skrývají a kteří jí způsobují tolik škod na du­ších?“

JEŽÍŠ: „Prostřednictvím Ducha Božího, oné Moci všech mocí, kte­rá je schopna sama pozpřevracet celý svět jediným mohutným hnutím Světla. To obrátí na útěk Zlo odevšad, kde se jen mohlo skrýt… Chci vládnout v mé církvi, v srdcích. Nic neodkládejte, protože čas Světla už přichází.“ (27. 4. 1973)

FILIOLA: „Jsem zachvácena úzkostí, pomyslím-li na ona poklid­ná svědomí, zakořeněná ve svém bahně! Čeho se nedočkají. Duch Svatý na ně hledí svým mocným pohledem… Už nebudou žádné diskuse, žád­ná ano, ne, žádné omluvy… Ještě před onou katastrofou bych už radě­ji chtěla být mrtva. Och, řekne se katastrofa, ale bude to obrovská udá­lost, kterou do pohybu uvede Duch Svatý. Hluboce se skláním. Ale když vidím všechnu tu pýchu! Och, pýcha, to je strašná věc! Duch Svatý je všechny obnaží jediným neočekávaným úderem. Och, nerada bych, aby k tomu došlo!“ (16. 7. 1973)

JEŽÍŠ: „Mnoho času už nezbývá. Já upozorňuji, ale mým výstra­hám nikdo nevěnuje pozornost.“

FILIOLA: „Můj Ježíši, ty žádáš, aby se změnila srdce a duch. Ale ty žádáš… ty žádáš příliš mnoho!“

JEŽÍŠ: „Má dcero, nablízku je chvíle, kdy už nebudu požadovat nic, ale kdy konečně všechno uchopím Boží silou!“ (21. 12. 1973)

FILIOLA: Chce se mi volat: Probuďte se ze své otupělosti! Začněte žít opravdovým životem, už je načase! Změňte svá srdce i ducha, obrať­te se! Úpím pro všechny ty, kteří jsou lhostejní - a je jich tolik! Lhostejní ke všemu, co se týká Boha. Nemluvím teď o ateistech. Mluvím o věřících, kteří však žijí docela stejně jak onen pouze lidský svět, výhradně pro své lidské statky. Och, právě oni budou spáleni jako suché dříví, a dojde k tomu naráz! To kvůli nim je Boží hněv tak velký! To právě oni jsou to­lik zakořeněni ve svém prohnilém životě, že už Boží hlas ani neslyší. Žijí jen pro své uspokojení, už ani nemají žádné jméno…

Och, jsem nucena to psát, jako by mi to bylo diktováno nějakou mocí shora: Je třeba změnit život! Musíte se probudit, nechcete-li být pohlceni samým Satanem. Čas nám nenáleží, ale vy ho přesto užíváte, jako by byl vaším vlastnictvím, a vůbec nemyslíte na to, že za všechno vděčíme jen Bohu!

Nechci zkoumat budoucnost. Ale je před námi asi toto: Bůh způso­bí, že uvidíme, že je Bohem, tím, který JE, a že nic se mu nemůže vy­rovnat. Připadá to, jako by se Bůh měl už brzo pozvednout v celé veli­kosti svého Majestátu, aby dal lidem spatřit, že je Bohem, který JE. Jaké zahanbení pro všechny nadřazené!“ (21. 3. 1974)

FILIOLA: „Ježíš chce znovu vybudovat svou církev, kterou očistí od nepravých duchů… Dává mi vidět všechna ta ohavná srdce… A všechny ty duše, které jsou v temnotách, v agónii bez světla!

Ale opravdová církev se rozšíří po celé zemi, a to prostřednictvím Světla, jímž je náš Pán Ježíš Kristus. Chtěli se ho zbavit, umlčet ho, ale On povládne prostřednictvím svého Ducha, své lásky, svého světla. Prostřednictvím svých nových apoštolů, které si sám vyvolí. Všechno se znovuzrodí prostřednictvím pravého Světla.“ (18. 2. 1975)

JEŽÍŠ: „Má dceruško, chci promlouvat k duším. Chci, abych byl poznáván. Chci se dávat maličkým. Velcí mě zrazují, aby se neznelíbili duchu světa. Ale právě skrze tohoto ducha světa zahynou. Zem se otevře pod jejich nohama, aby je pohltila v bezedných temnotách. Má dceruško, pohleď a piš!“

(Filiola má vidění kataklysmatu, v němž strašlivým způsobem za­sahuje voda, oheň, rozpoutané živly.)

FILIOLA: „Takovou katastrofu nikdy země nespatřila. Och, ob­raťme se přece, dokud je ještě čas! Ta doba se přibližuje… Bůh nás mi­luje a nepřeje si naši smrt, ale chce nám dát opravdový život. A mír, který nám samotný svět dát nemůže. Lidská bytost je jen lidská. Bez Boha se všechno stane pouhou pouští… Toho všeho budeme svědky, ne-obrátíme-li se. Není radno se tomu posmívat.“ (16. 8. 1973)

FILIOLA: „Církev bude triumfovat navzdory svým nepřátelům. Ježíš mi dává vidět církev Světla, která bude tak nádherná, že to ani nemohu vypsat.“ (20. 6. 1975)

„Ježíš povládne, bude triumfovat! Jak je to závratné, pomyslím-li na novou církev Světla, na Nový Jeruzalém!“ (14. 7. 1975)

„Dnes jsem nespala. Seděla jsem až do sedmi hodin do rána v křesle. Ale ani nevím, jak ta noc uběhla. Celou jsem ji prožila s Ježíšem, který mi dával spatřit Cestu světla. Nemohla jsem spát, vždyť to všechno bylo tak nádherné…

Ježíš mi dal vidět, jak po této Cestě světla vedoucí do Nového Jeruzaléma postupují noví apoštolové. Jak postupují v tichosti, ozařo­váni světlem Ducha Svatého.“ (9. 8. 1975)

„S jakou netrpělivostí očekávám, až do akce vstoupí budoucí apoš­tolové, až budou procházet celým světem, až budou hovořit o lásce k Ježíši, zapuzovat Satana a do duší opět vlévat život, až budou po­svěcovat srdce i ducha. Vidím vás jako zářící pochodně, jak ve vás pla­ne Duch Svatý, jak hoříte! Budou vás následovat tisíce a tisíce lidí, a budou se k vám připojovat, protože se tolik nahledali opravdových vůdců světla, opravdových apoštolů lásky… Och, já bych chtěla být ta­kovým apoštolem!“ (27. 5. 1975)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář